O klubu

Současnost 

Později, před 2. světovou válkou, se znovu začíná v Drásově „kopat“. I nyní však hráči narážejí na nepochopení pánů radních, ba i některých tehdejších funkcionářů Sokola. Přesto, že nebylo kde hrát a z každého volného místa byli tito nadšenci („kopálisti“ jim říkali) vyháněni, jednání mnohdy končilo na obecním úřadě a dokonce i u soudu v Tišnově, přece jen tito nadšenci zažehli jiskru v srdcích mladých sportovců v Drásově, což nakonec v roce 1942 vedlo k založení organizovaného sportovního klubu v Drásově.

Přispěl k tomu i zákaz činnosti Sokola, čímž veškerá tělovýchovná a sportovní činnost přešla pod křídla sportovního klubu. Po založení klubu se vrátili do rodné obce všichni, kteří hrávali fotbal závodně za tehdejší SK Malhostovice.

Na valné hromadě v hostinci u Zichů dne 22. 2. 1942 byl zvolen výbor sportovního klubu na základě povolení okresního úřadu v Tišnově a tím ustaven sportovní klub s názvem SK Drásov.

Založením klubu však vyvstávají nové problémy. Je nutno řešit, kde hrát, kde schůzovat, především pak v čem hrát. I tyto problémy však byly mladými nadšenci vyřešeny. St. Zicha uvolňuje pro schůzovou činnost místnost v hostinci, která se stala prozatímní klubovnou SK, dále pak umožňuje uskladnění rekvizit.

Méně nákladné rekvizity zakupují hráči z vlastních prostředků, míč daruje St. Zicha, vypomáhá sousední SK Kuřim, který daruje dresy.

Poté se provádí jednání o pronájem pozemku na zbudování hřiště. V tom přichází vstříc Miroslav Klouda, který pronajímá SK pole za zahradami u potoka. Obětavostí a nadšením je v rekordním čase zbudováno první vlastní hřiště.

Po skončení 2. světové války při jednání s MNV dochází k písemné dohodě o vybudování hřiště u parku. Dohoda byla sepsána, k realizaci však nedošlo, a tak se SK opět ocitá bez hřiště a je nucen hrát zápasy na hřištích sousedních klubů, především v Čebíně a v Tišnově. Proto dochází opět k jednání o získání pozemku na vybudování hřiště. Konečně získává SK do nájmu pozemek za zahradami směrem k Tišnovu, v místech, kde se dnes nacházejí objekty JZD, kde díky obětavosti členů klubu je znovu zbudováno hřiště.

Problémy s hřištěm však nebyly jedinou starostí tehdejšího vedení SK. Klub se ocitá ve finanční tísni, a proto se obrací na členy klubu, aby upsali půjčky a stali se tzv. podílníky. Rekvizity jsou zajišťovány různými způsoby, hráči si je sami opatřují, často i kupují.

Důležitým mezníkem v životě SK je rok 1948, kdy přijetím zákona o sjednocení tělesné výchovy a sportu tento sportovní klub jako takový zaniká a oddíl se stává jednou ze složek TJ Sokol.

Je to jedna z dalších etap vývoje kopané v Drásově, pro klub příznivá. Oddíl kopané tím získává určitou materiální záruku a zázemí, i možnosti k získání finančních zdrojů (pořádání tanečních zábav apod.) v místní sokolovně.

Dalším mezníkem ve vývoji kopané v Drásově je rozhraní let 1952- 1953, kdy na základě reorganizace tělesné výchovy a přijetím usnesení státních orgánů z prosince 1952 jsou utvářeny DSO = dobrovolné sportovní organizace vedle průmyslových podniků.

Také v TJ Sokol v Drásově bylo rozhodnuto, aby se TJ Sokol stala závodní jednotou pod MEZ Drásov a převzala název TJ Spartak Drásov.

Tímto rozhodnutím přešel i oddíl kopané pod závodní jednotu. V krátké době pod novým názvem dochází ke spolupráci s vedením podniku MEZ a závodním výborem ROH a k jednání o vybudování sportovního stadionu v Drásově v akci „Z“.

Po schválení příslušnými orgány je výstavba stadionu zařazena do akce a ihned přikročeno k realizaci plánu. Zde se znovu projevuje obětavost příznivců sportu, kteří výstavbě obětovali mnoho volného času. Jsou to především Miroslav Vaca, František Jurka a tehdejší pokladník TJ Ludvík Rašovský, kteří celou akci řídí a zabezpečují. Mnoho dalších sportovců odpracovalo na výstavbě stadionu nesčetné desítky hodin. Velkou pomoc poskytl akci podnik MEZ Drásov zabezpečením dokumentace, obstaráváním materiálu a organizováním brigád.

V roce 1956 se Drásov dočkal otevření nového fotbalového hřiště, zbudovaného v areálu stadionu. Tento areál byl projektován tak, aby zde kromě hřiště pro kopanou mohla být vybudována hřiště pro další druhy sportu.

Po zbudování hřiště nastupuje oddíl k další etapě výstavby, k vybudování kabin včetně sociálního zařízení a umýváren. Činovníci a členové oddílu kopané se však nespokojují se stávajícím stavem a každoročně hřiště vylepšují a vybavují.

Po vyřešení materiálních podmínek se může výbor oddílu kopané daleko více věnovat sportovní činnosti a výchově dorostu a žactva.

Po sportovní stránce nedosahuje oddíl kopané žádných vynikajících výsledků, avšak vzhledem k velikosti této vesnické organizace je jeho zařazení ve třídě úměrné.

Pro oddíl je jistě dobrým vysvědčením, že pro svoji činnost nemusí vyhledávat hráče v okolí, ale může doplňovat mužstvo vlastními odchovanci.